Zeměpis
eferát - 8. třída -Česká republika - státní zřízení a státní moc
Česká republika - státní zřízení a státní moc
Česká republika je unitárním státem v čele s prezidentem. Ústavněprávní vztahy, státní zřízení a práva a povinnosti občanů upravuje Ústava České republiky ze dne 16. prosince 1992. Součástí ústavního pořádku republiky je i Listina základních práv a svobod.
Státní moc je v České republice vykonávána prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.
Orgány státní moci
Moc zákonodárná - Parlament České republiky
Nejvyšší zákonodárný orgán : tvoří ho dvě komory
- Poslanecká sněmovna ( 200 poslanců s volebním obdobím na čtyři roky )
- Senát ( 81 senátorů s volebním obdobím na šest let, každé dva roky se volí třetina senátorů )
Moc výkonná
Prezident republiky
- Hlava státu, s pětiletým funkčním obdobím
- Volí ho Parlament ČR na společné schůzi obou komor
Vláda
- Vrcholný orgán moci výkonné
- Je odpovědná Poslanecké sněmovně
- Skládá se z předsedy vlády, místopředsedů vlády a ministrů
Moc soudní
- vykonávají ji jménem republiky nezávislé soudy prostřednictvím nezávislých soudců
- působnost a organizace soudů je stanovena zákonem
Systém veřejné zprávy
Principy veřejné zprávy rovněž vycházejí z Ústavy České republiky. Veřejná správa se dělí na státní správu a samosprávu. Státní správa je výkonem státní moci.
Orgány státní správy
Stát - ústřední orgány státní správy :
- ministerstva
- další ústřední orgány státní správy
Kraje - krajské úřady :
- Vykonávají státní správu v rozsahu stanoveném zákonem
- Jsou nadřízeným orgánem pověřených obecních úřadů a obcí s rozšířenou působností na úseku státní správy
Obce - obecní úřady :
- Vykonávají státní správu v přenesené působnosti v rozsahu daném zákonem
Podle Ústavy České republiky jsou základními územními jednotkami samosprávy obce a vyššími samosprávnými celky kraje. V současnosti existuje v České republice 6 258 obcí a 14 krajů.
Kraje se řídí samostatným zákonem o krajích. Jsou veřejnoprávními korporacemi, které mají vlastní majetek a příjmy a hospodaří podle vlastního rozpočtu za podmínek stanovených zákonem. Kraj je samostatně spravován zastupitelstvem kraje. Dalšími orgány kraje jsou rada kraje, hejtman a krajský úřad.
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
Obce jsou z hlediska jejich samosprávné funkce nezávislé a řídí svou činnost příslušnými zákony, mimo jiné i samostatným zákonem o obcích. Státní moc může intervenovat pouze tehdy, porušuje- li obec zákon.
Podle Ústavy České republiky jsou obce veřejnoprávními korporacemi, které mohou mít vlastní majetek, s nímž pak hospodaří podle vlastního rozpočtu. Obec je samostatně spravována zastupitelstvem obce. Jejími dalšími orgány jsou starosta, rada obce, obecní úřad a zvláštní orgány obce.
Město je obec, která jím byla v historickém slova smyslu před schálením zákona o obcích.
Využito pramenů z Krajských úřadů a Poslanecké sněmovny.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Referát - Zeměpis - Planeta Země
Planeta země
Vznik a vývoj Země
Naše sluneční soustava vznikla před necelými 5 miliardami let. Poloměr Země je 6378 km. Měřítkem vzdálenosti v naší sluneční soustavě je astronomická jednotka, což je vzdálenost Slunce a Země.
Země má ve svém středu jádro, kolem něho je plášť a na jeho povrchu je kůra. Nebeská tělesa podobná Zemi se nazývají planety, tělesa podobná Slunci se nazývají hvězdy.
Sluneční soustavu tvoří Slunce a planety obíhající kolem Slunce. Velká tělesa ve vesmíru působí na malá tělesa gravitační silou. Během přetavení Země byla z meteoritů uvolněna voda, uhlík a některé plyny, které vytvořily atmosféru a hydrosféru. První organismy, které vznikly, se nejvíce podobaly dnešním bakteriím a řasám.
Mezihvězdná hmota byla tvořena hlavně kosmickým prachem a meteority. Jedním z prvních druhů větších živočichů, jejichž zkameněliny můžeme dnes nalézt, byly trilobiti.
Život na Zemi
Zmenšenému modelu Země říkáme glóbus. Rozlohou největší světadíl je Asie. Nejhlubší oceán je Tichý;Pacifický oceán.
Všechny světadíly:
- Evropa,
- Asie,
- Afrika,
- Amerika,
- Austrálie,
- Antarktida;Antarktis.
Všechny oceány:
- Tichý;Pacifický,
- Atlantský;Atlantický,
- Indický
- a Severní ledový oceán.
Zeměkoule má tvar koule;geoidu. Měsíc je přirozená družice;oběžnice Země. Zemské póly jsou severní a jižní.
Nejvyšší hora na Zemi je Mount;Mt. Everest.
Nejhlubší příkop je Mariánský příkop v Tichém oceánu.
Protože je Země z vesmíru vidět jako modrá koule, říká se jí Zeměkoule. Myšlená přímka mezi zemskými póly se nazývá zemská osa. Myšlená kružnice, která rozděluje Zemi na severní a jižní polokouli, se nazývá rovník.
Noc a den na Zemi, rok v České republice
V poledne je Slunce na jihu (světová strana). Jedno otočení Zeměkoule kolem osy trvá 24 hodin. Doba, za kterou Zeměkoule oběhne kolem Slunce, se nazývá rok. Země oběhne kolem Slunce za 365 dní a asi šest hodin.
Při jarní rovnodennosti Slunce vychází na východě a zapadá na západě. Přestupný rok nastává každé čtyři roky. Zdrojem tepla a světla pro naši Zemi je především Slunce. V přestupném roce je měsíc únor delší o jeden den. V průběhu roku se čas mění, v létě je v Evropě zaveden čas letní a v zimě čas zimní. Zemská osa je od svislého směru ukloněna přibližně v úhlu 23,5 stupně.
Měsíc, orientujeme se na Zemi
Myšlené kružnice, vedené rovnoběžně s rovníkem se nazývají rovnoběžky. Zeměpisná poloha se udává v jednotkách, které se nazývají stupně. Myšlené polokružnice, které spojují severní a jižní pól, se nazývají poledníky. Poledníky a rovnoběžky tvoří zeměpisnou;geografickou;souřadnicovou síť. Jeden oběh Měsíce kolem Země trvá 28 dní.
Měsíc sám nevydává světlo, ale odráží světlo Slunce. Nejdelší rovnoběžka se nazývá rovník. Úhlová vzdálenost určitého místa od rovníku směrem k pólům;pólu se nazývá zeměpisná šířka. Pomocí poledníků se určuje zeměpisná délka. V roce 1969 přistála poprvé na Měsíci americká kosmická loď Apollo. Rovnoběžky mají tvar kružnic, poledníky polokružnic.
Místní a světový čas, mapa
Časová pásma na Zemi jsou široká patnáct stupňů. Když je v Londýně dvanáct hodin, je v Praze třináct hodin. Nadmořská výška je vzdálenost určitého bodu od hladiny Baltského moře. Mezi časem středoevropským a západoevropským je rozdíl jedna hodina.
Mapa je zmenšené a zjednodušené znázornění krajiny na rovné ploše. Čas v určitém místě na Zemi se nazývá místní. Místní čas na hlavním;nultém;greenwichském poledníku se nazývá světový čas. Jindřichův Hradec je české město, které leží na přesně na poledníku 15 stupňů východní délky. Znázornění kulatého povrchu Země na mapě není úplně přesné, dochází ke zkreslení. Nadmořská výška se na mapě udává v metrech;m.n.m.
Nadmořská výška a výškové rozdíly v krajině, mapy
Členitost krajiny znázorňují na mapě vrstevnice, což jsou čáry spojující místa o stejné nadmořské výšce.
Nížiny jsou na mapě znázorněny zelenou barvou. Pohoří jsou na mapě znázorněna hnědou barvou. Vodstvo je na mapě znázorněno modrou barvou. 1 cm na mapě s měřítkem 1 : 25 000 odpovídá 250 m ve skutečnosti.
Sever je na mapě nahoře. Jih je na mapě dole. Východ je na mapě vpravo. Západ je na mapě vlevo. Soubor map vydaných knižně se nazývá atlas. Základní vrstevnice jsou v mapě obyčejně po pěti metrech. Zesílené vrstevnice jsou v mapě obyčejně po dvaceti pěti metrech.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Referát - 8. třída - Severozápadní Čechy
SEVEROZÁPADNÍ ČECHY
Kraj obnovených přírodních krás, historických zajímavostí a dalších pozoruhodností
Tento turistický region je tvořen celým Ústeckým krajem a je ještě rozdělen na tři turistické oblasti: Krušné hory a Podkrušnohoří, Děčínsko a Lužické hory a České středohoří a Žatecko.
V regionu Severozápadní Čechy jsou zajímavé a turisticky nepřetížené horské oblasti, kulturně-historické památky, vhodné turistické a cykloturistické terény, přírodní nádrže i umělé vodní plochy. Jsou zde lokality s výbornými letními či zimními turistickými podmínkami. Ale ne celé území aspiruje na to být turisticky atraktivní.
Tento region mnozí znají pouze jako významnou průmyslovou oblast. V posledním desetiletí však bylo vykonáno mnohé pro odstranění ekologických zátěží a obnovu přírody a krajiny.
Od středověku se zde rozvíjelo hornictví spojené s těžbou rud a později uhlí. Byly zde těženy polodrahokamy použité při výzdobě Karlštejna i sv.Víta v Praze.
K významným historickým památkám patří zámky v Klášterci nad Ohří, Krásném Dvoře, Libochovicích, Duchcově, Velkém Březně, Benešově nad Ploučnicí, Ploskovicích, Děčíně a dalších místech.
Je zde mnoho významných církevních staveb, jako je františkánský klášter v Kadani, klášter v Oseku, kostel sv.Mikuláše v Lounech, katedrála v Litoměřicích, klášter v Doksanech, loretánská kaple v Rumburku aj. Na vrcholu hory Říp ( 461 m) stojí několikrát přestavovaná rotunda sv.Jiří původně z 11.století.
Charakter území je nezaměnitelný i bohatostí přírodních zajímavostí. K těm bezpochyby patří světoznámé Labské pískovce s Pravčickou bránou, České středohoří s Milešovkou nebo Krušné hory s Klínovcem, Bouřňákem a dalšími vrcholy.
Krušné hory lemují region na severní straně a jsou známy přírodním bohatstvím již od středověku. Pohoří pokrývají převážně smrkové lesy. Poskytují vhodný terén pro letní turistiku, ale převládá zimní, lyžařská. Z horských středisek jsou známé Bouřňák, Telnice nebo Mezihoří.
České středohoří je v polovině rozděleno průlomem řeky Labe, která tu vytvořila nádherné 4 km dlouhé údolí nazvané Porta Bohemica - Brána Čech. Sopečný původ dal horám jejich charakteristický tvar kupy (Říp) nebo kužele (Milešovka). Je zde mnoho zajímavých geologických útvarů, např. lávové proudy, suťová pole na svazích hor, pěti až šestiboké odlučné sloupce čediče, hluboká údolí a vodopády.
České Švýcarsko je nejzachovalejší částí Děčínské vrchoviny. Pravčická brána představuje největší skalní útvar ve střední Evropě. V létě je cílem mnoha turistů stejně jako chráněná krajinná oblast Labské pískovce. Najdeme zde skalní města s hlubokými soutěskami a roklemi - Tiské stěny.
Lužické hory slouží především k letní rekreaci.
Krajem protékají řeky Ohře a Labe, které vytvářejí svými meandry překrásné scenérie. Kopec Raná kromě přírodní rezervace nabízí možnost sportovního létání na rogalech a větroních.
Naučné stezky jsou v přírodních chráněných územích regionu, jako je stezka na vrch Boreč, který je prostoupený průduchy se stálou teplotou vzduchu. V Českosaském Švýcarsku návštěvníci využívají naučnou stezku, procházející Hřenskem a okolím Pravčické brány s navazující plavbou Tichou soutěskou. Horolezecký ráj představuje skalní město v Tisé. Rozsáhlé skalní bludiště je vyhledávaným výletním místem.
Návštěvníkům může tento region nabídnout také autodrom a hipodrom v Mostě, skanzen lidové architektury v Zubrnicích, hřenské soutěsky, "sfingy" pod Měděncem, lyžařské areály v Krušných horách, vodní plochy Nechranice nebo Kamencové jezero u Chomutova či zoologickou zahradu v Děčíně a Podkrušnohorský zoopark v Chomutově.
Krajovou zvláštností je množství rozhleden, zejména na Děčínsku a Šluknovsku - Děčínský Sněžník, Děčín, Dolní Poustevny, Vlčí hora, Dýmník, Jedlová, Milešovka, Hněvín u Mostu, Mostná hora u Litoměřic, Kryry u Loun, Naklerov u Ústí nad Labem aj.
Rozvoj cestovního ruchu může čerpat z některých specifických výhod:
- výhodná poloha na transevropském koridoru
- přírodní potenciál - velký podíl chráněných ploch
- existence lázeňských středisek - Teplice, Dubí, Mšené lázně
- tradice cestovního ruchu v Českém Švýcarsku
Vyrovnat se tento region ale musí s problémy spočívajícími v bariérách rozvoje:
- rozsáhlé poškození krajiny a životního prostředí
- značná zanedbanost kulturně-historických atraktivit
- pověst kraje jako regionu těžby, energetiky a chemie se zdevastovaným životním prostředím
- negativní obraz většiny vstupních míst do kraje ze zahraničí - E 55
- slabá identifikace obyvatel s regionem a nízká podnikatelská aktivita
- chybějící tradice, místní kultura
Vize rozvoje cestovního ruchu se zaměřuje především na:
- změnu image a rozvoj hlavních atraktivit cestovního ruchu
- přeměnu negativních stránek v pozitiva - využití průmyslové tradice pro účely rozvoje cestovního ruchu
- využití přírodního a kulturně-historického potenciálu společně v kombinaci s osobitými produkty cestovního ruchu
- v turisticky nejatraktivnějších oblastech - Českosaské Švýcarsko, Krušnohoří - se cestovní ruch stane hlavním stimulem rozvoje území
- v horizontu 10-ti let dosáhnout růstu návštěvnosti o 20%, přičemž se podíl zahraničních návštěvníků zvýší o 10%
Na základě analýzy se doporučuje vyřešení hlavních problémů, které je nutné překonat.
Strategické cíle zahrnují kvalitní zdroje a efektivní marketing i fungující management cestovního ruchu. V současnosti je řešeno několik projektů, mezi které patří i vybudování destinačního managementu nebo propagace kraje a jeho turistických destinací, regionální informační a monitorovací systém, monitoring poptávky v cestovním ruchu, program na záchranu architektonického a kulturního dědictví.
Použito zdrojů Krajského úřadu Ústí nad Labem
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
eferát - 8. třída - Nejvyšší hory ČR
NEJVYŠŠÍ HORY JEDNOTLIVÝCH POHOŘÍ ČR
Hrubý Jeseník - PRADĚD - 1492 m
Nejvyšší hora české části Šumavy (1.378 m) leží asi 14 km západně od Horní Plané a asi 8 km jihozápadně od Nové Pece na státní hranici ČR s Rakouskem.
Hora přitahuje návštěvníky řadou zajímavostí. Nejatraktivnější je ledovcové Plešné jezero, které nebylo řadu let přístupné veřejnosti. Na svahu nad jezerem stojí 14,5 m vysoký památník spisovatele a básníka Adalberta Stiftera, který mu zde, v obtížně přístupném srázu nad jezerem, postavili šumavští kameníci na místě, odkud rád vyhlížel do kraje.
Na jižním úbočí Plechého se tyčí do výše 260 metrů skalní stěna karu Plešného jezera. Jedná se o významný geomorfologický útvar, který je jednou z nejcennějších součástí zdejší přírodní rezervace Trojmezná. V blízkosti "hráze" (karového prahu) Plešného jezera se rozprostírá rozsáhlé kamenné moře tvořené mohutnými, mrazovým zvětráváním rozpukanými balvany hrubozrnné plekenštejnské žuly.
Po severním úbočí Plechého vede trasa Schwarzenberského plavebního kanálu, který je přístupný od osady Jelení, kde kanál prochází podzemním tunelem se dvěma zajímavými portály.
Přístup k vrcholu Plechého je možný jednak po červeně značené hřebenové trase z osady Nové Údolí (asi 4 km jižně od Stožce) se sestupem okolo Plešného jezera do Nové Pece. Trasa je dlouhá asi 15 km a vzhledem k náročnému terénu je třeba na její zdolání alespoň 5 hodin. Druhou možností přístupu k vrcholu je trasa zelené značky z Nové Pece, jež vede až k Plešnému jezeru - zde se napojuje na červenou, která vede až na vrcholek. Přístup je možný i po silničce z osady Jelení s napojením na zmíněnou červenou u jezera.
Krušné hory - KLÍNOVEC - 1244 m
Nejvyšší hora (1244 m) Krušných hor s 80 m vysokou dominantou radiotelekomunikační věže a 24 m vysokou rozhlednou s horským hotelem. Již v r. 1817 usnadňovala výhled jednoduchá dřevěná pyramida, kterou poštmistr Florián Makasy a Jáchymovský hostinský Petr Weigl v r. 1838 nahradili otevřeným glorietem. Po vybudování silnice sem v kočárech přijížděli lázeňští hosté z Karlových Varů. V roce 1868 ale gloriet zničil požár. V r. 1965 byla uvedena do provozu sedačková lanová dráha z Jáchymova (3 km po žluté turistické značce od kulturního domu v Jáchymově k dolní stanici). Dráha je dlouhá 1630 m, zdolává převýšení 428 m, v provozu je po celý rok. V současné době probíhají práce na opravě rozhledny. V dohledné době bude rekonstruován i horský hotel. Hotel by měl být znovu otevřen v roce 2008 - jako připomenutí 100 let od konání výstavy.
Rozhledna na Klínovci
V květnu roku 1880 vznikl v Jáchymově Krušnohorský spolek, jehož členové se rozhodli postavit na Klínovci rozhlednu. Ještě téhož roku zbudovali na vrcholu provizorní dřevěnou věž a zatím sháněli peníze na stabilní stavbu. Tu svěřili kadaňskému staviteli Josefu Peterovi. Dílo bylo zahájeno v červenci 1883, ale v září už přišla do hor zima a proto bylo nutné práce přerušit.
Rozhledna, vysoká 17 m, byla nakonec slavnostně otevřena 3.8.1884 a pokřtěna po císaři Františku Josefovi I. Původně byla v provozu jen v létě, kdy návštěvníkům sloužilo i malé občerstvení. Velký zájem si ale vynutil přístavbu hostinské místnosti a protože už na přelomu 19. a 20. stol. rostl zájem o zimní sporty, zůstala zařízení na Klínovci v provozu celý rok.
Oblast si za výcvikové centrum vybral lyžařský oddíl rakouskouherské armády. V roce 1908 se tady konala jubilejní výstava řemeslných průmyslových výrobků z Krušnohoří. Při té příležitosti vznikla nová rozlehlá hala s kazetovým stropem (v každé kazetě byl znak vystavujícího města).
Smrk je nejvyšší hora české části Jizerských hor (polská Wysoka Kopa měří o 3 metry více). Vrcholek Smrku netvoří vrcholové skalisko, ale spíše plošina s označením triangulačního bodu (Wysoka Kopa je ještě plošší a bez triangulace). V roce 1892 byla na Smrku postavena dřevěná 20 metrů vysoká vyhlídková věž. Nad tehdejším smrkovým mořem to musel být úchvatný rozhled! Obrázek vpravo zachycuje plochý vrchol Smrku o 99 let později (betonové základy vyhlídkové věže leží od vrcholu zhruba západním směrem). V současné době (1998) jsou již i tyto polomrtvé stromy odtěženy a v trávě se krčí sazeničky smrků, z nichž by měl povstat nový les, kvůli kterému se zase jednou bude muset stavět nová rozhledna...
Rozhlednu zde novoměstští občané chtěli znovu postavit před několika lety. Ve sbírce se však nepodařilo sehnat dostatek peněz, a tak si dřevěnou maketu rozhledny můžeme alespoň prohlédnout v informačním středisku ČSOP na Jizerce. O dalších aktivitách ohledně stavby nové rozhledny se můžete dočíst v aktualitách.
Severně od vrcholu je do vztyčeného kamene zasazena pamětní tabule (nově opravena) na počest německého básníka Theodora Körnera, který sem zavítal 16. srpna 1809.
Z jihu vede na Smrk stezka s všeříkajícím jménem Nebeský žebřík. Na obrázku je pohled z této stezky směrem k masivu Jizery. Ze Smrku vedou na jih a sever cesty podél státní hranice. Severní (modrá značka) vede až do Nového Města pod Smrkem, bývalého hornického města založeného 1584. Cesta prochází kolem Měděnce a Rapické hory, kde se těžívala cínová ruda - kasiterit. "Cínová horečka" trvala pouze 50 let a od poloviny 17. století těžba ustala. Některé ze štol se dodnes dochovaly, jako například Beránek Boží vpravo na obrázku. Nachází se na levém břehu Hraničního potoka na východním úbočí Rapické hory. Mříže chrání pochrupující netopýry před lidmi a lidi před zřícením stropu štoly.
Od
roku 1997 je na Smrku otevřen turistický hraniční přechod. Půjdete-li
tedy na Smrk, nezapomeňte si pasy a navštivte alespoň vedlejší polský
vrchol Stóg Izerski s horskou chatou pod vrcholem.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Referát do zeměpisu -Zlínský kraj
Zlínský kraj
Zlínský kraj je regionem čtyř oblastí: Kroměřížska, Vsetínska, Uhersko-Hraďišťska a Zlínska.
Zlínský kraj leží ve východní části České republiky. Hraničí se
Slovenskem. Prolínání tří etnografických a geografických oblastí -
Valašska, Hané a Slovácka - je příčinou neobyčejné přírodní a kulturní
rozmanitosti kraje. Pravidelně se zde konají různé tradiční kulturní
akce - Hanácké slavnosti v Chropyni, Rožnovské slavnosti, Liptálské
slavnosti nebo velkolepá Jízda králů ve slováckém Vlčnově jsou právem proslulé i za hranicemi regionu.
Počátky osídlení Zlínského kraje sahají až do dob mýtů a legend. Právě
zde se v 9. století zrodila Velkomoravská říše. Právě zde najdeme
unikátní památky cyrilometodějské tradice, ale stejně tak i pohanskou
svatyni na Radhošti a starobylá, dodnes živá poutní místa Velehrad a
Hostýn. Románské památky v Hulíně a Radhošti se střídají s gotickým
hradem Buchlov, zříceninami Cimburkem a Lukovem; půvabné zámky v
Buchlovicích, ve Valašském Meziříčí, Vsetíně a Uherském Ostrohu doplňuje barokní zámek ve Zlíně a krásná ukázka tudorské gotiky na Novém Světlově; na Pustevnách, Hostýně, a především v Luhačovicích můžete najít secesní stavby slavného architekta Dušana Jurkoviče.
Turisté
najdou v našem kraji stovky kilometrů dobře značených turistických tras
i cyklotras různých druhů a náročností. Můžete prozkoumat kopcovité
Chřiby nebo se jen tak projet podél řeky Moravy. Regionem vede
mezinárodní dálková cyklotrasa kopírující starou Jantarovou stezku od
Baltu k Černému moři.
A pokud hledáte klid a odpočinek, pak vám doporučujeme některé z
lázeňských středisek. Nejznámější jsou Luhačovice, největší lázeňské
město na Moravě a jedno z nejkrásnějších v České republice - kouzelné
místo s neopakovatelnou atmosférou, kterou mu dodává secesní
architektura Dušana Jurkoviče. V hippocentru v Koryčanech si můžete
vyzkoušet hippoterapii.
Zeměpisné určení
Zlínský
kraj je geograficky velmi zajímavý. Jeho západní část vyplňuje kromě
nevysokého a lesnatého pohoří Chřiby také severní polovina
Dolnomoravského úvalu a jižní část Hornomoravského úvalu.
Východní hranici regionu tvoří Bílé Karpaty, které směrem k severu
přecházejí v Javorníky a Moravsko- Slezské Beskydy. Severu dominuje
Hostýnsko- Vsetínská hornatina.
Největší řekou je Morava, k menším tokům patří Bečva, Senice, Olšava, Vlára či Dřevnice.
Kraj je pozoruhodný rozmanitostí svých přírodních scenérií. Východní
Morava je spektrem drsných horských hřebenů chráněné krajinné oblasti
Beskydy s původními pralesovými porosty a výskytem vzácných živočichů i
rostlin.
Unikátní
flórou proslula rovněž biosférická rezervace UNESCO v Bílých Karpatech,
kde lze najít na sedm set rostlinných druhů, mezi nimiž vévodí vzácné
orchideje - vstavače.
Zlínský kraj - to jsou také léčivé prameny, úrodná rovinatá Haná nebo rozlehlé vinice na prosluněných stráních Slovácka.
Kulturní a turistické dominanty jednotlivých okresů
Jinde
v České republice nelze najít oblast, která by současně nabízela hory,
manýristickou zahradní architekturu, lázně, vinařská údolí, pozůstatky
Velkomoravské říše, řadu církevních památek a historicky cenných
staveb, jakož i ojedinělý příklad moderní baťovské funkcionalistické
architektury.
K originalitě Zlínského kraje přispívá i skutečnost, že se zde setkávají tři národopisné celky: Valašsko, Slovácko a Haná.
Vsetínsko
je lákadlem pro všechny milovníky lyžování a horské turistiky. Okres
Vsetín totiž patří k nejhornatějším a nejlesnatějším u nás. Navíc
dodnes skýtá množství zachovalých lidových dřevěnic, které jsou
soustředěny v půvabném valašském skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm.
Nelehký život Valachů v minulých dobách včetně silné protestantské
tradice názorně dokládají expozice muzea v nově zrekonstruovaném
Vsetínském zámku, ale také ve Valašském Meziříčí a Velkých Karlovicích.
Kroměřížsko se těší celosvětovému uznání díky unikátnímu stylu
Podzámecké i Květné zahrady a vznešenosti arcibiskupského zámku. Právě
výjimečnost těchto míst byla důvodem zapsání Kroměříže do Listiny
světového dědictví UNESCO v roce 1998. Nejen "Hanácké Atény" samotné,
ale také jejich okolí je protkáno hustou sítí pozoruhodných památek. Za
zmínku stojí například Holešov s pohnutou historií silné židovské
komunity. Zejména Šachova synagoga s muzeem židovské kultury patří k
vzácným a ojedinělým stavbám svého druhu.
Uherskohradišťsko je kraj "slunce a vína". Je to však také území, jehož bohaté dějiny připomíná gotický hrad Buchlov, architektonický komplex barokního zámku v Buchlovicích nebo poutní místo Velehrad, centrum křesťanství, spojené s příchodem slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje na Moravu. Kulturu Velkomoravské říše, státu, který již v 9. století ovládal celou střední Evropu, dokládá expozice Památníku Velké Moravy ve Starém Městě.
Centrem zlínského okresu i celého kraje je město Zlín. Lokalita, v níž Tomáš Baťa ve 20. a 30. letech 20. století realizoval svůj velkorysý podnikatelský plán, je dodnes magnetem pro obdivovatele funkcionalismu z celého světa. Pozastavují se nad jednoduchostí a nápaditostí urbanistického řešení městské aglomerace, na němž se podepsali architekti Gahura, Corbusier, Kotěra a Karfík. Průmyslové areály už dnes nejsou využívány k původním výrobním účelům - vzhledem k tomu, že obuvnický průmysl zde prakticky zanikl. Zda se jej podaří znovu oživit a jak budou tovární komplexy, připomínající slavnou baťovskou éru nadále využity, to je zatím otázka.
Lázně Luhačovice, postavené podle projektu Dušana Jurkoviče ve svérázném stylu lidové secese, lákají ročně na dvacet tisíc návštěvníků, kteří se do malebného městečka rádi vracejí načerpat síly fyzické i duševní. Vzhledem k celé řadě kulturních aktivit (divadlo, galerie, koncerty) i k přívětivosti mnoha útulných kavárniček a restaurací jsou Luhačovice vděčným cílem víkendových výletů pro spoustu lidí z nedalekého okolí.
Zoologická zahrada se zámečkem v Lešné u Zlína, poutní kopec svatý Hostýn, majestátný středověký hrad v Brumově - Bylnici, to jsou jen některé z řady pozoruhodných míst na území Zlínského kraje s velkou oblibou vyhledávaných.
Jeden kraj - tři etnografické oblasti
Zlínský
kraj vznikl na území, kde se projevují vlivy tří výrazných
národopisných celků: Hané a Slovácka s lidovou kulturou nížinného typu
a Valašska - etnika horského typu.
Oblast Slovácka se táhne od Napajedel až k soutoku Moravy s Dyjí. Na
jihu hraničí s Rakouskem, na východě se Slovenskem, na severu s Hanou.
Z národopisného hlediska se Slovácko rozděluje na Horňácko (horská
oblast moravských Kopanic v okolí Starého Hrozenkova), luhačoviské
Zálesí (tvoří přechod mezi Slováckem a Valašskem) a Dolňácko (nížinatá
oblast v Pomoraví).
V rovinatém území je zřetelná souvislost se starou rolnickou kulturou. Vyvrcholením jarních obyčejů je dosud udržovaná svatodušní Jízda králů. Ta se coby velkolepá slavnost zachovala pouze v jediné obci - ve slováckém Vlčnově.
Označení Valašsko má svůj prapůvod v Rumunsku, odkud zde žijící Valaši migrovali od 14. století Karpatským obloukem na západ a sever. Na severovýchodní Moravu přišli ze Slovenska a ze Slezska. Přinesli s sebou salašnickou tradici extenzivního pastevectví. Obyvatelstvo se muselo přizpůsobit novým značně nepříznivým podmínkám spojením tradic s hospodářským využíváním půdy. To krajině vtisklo charakteristickou podobu. Nejstarší dochované formy obydlí mají jizbu s pecí a ohništěm, nad nímž je komín. Typickou roubenou architekturu lze spatřit ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. V obživě se velmi zásadně uplatňovalo plátenictví a vyšívačská tradice, která už od začátku 19. století dosahovala špičkové kvality. Hlubokou tradici má na Valašsku také ovocnářství a pálenictví - především slivovice.
Haná se vyznačuje lidovou kulturou nížinného typu. Základními vlastnostmi staveb jsou jednoduchost, prosté členění ploch a střech a účelné i užitkové rozmístění budov kolem dvora. Charakteristické objekty této kultury se nacházejí v Rymicích. Jde o chalupy s doškovými střechami a o roubené domy omazané hlínou. Hanácký kroj v sobě snoubí malebnost s rázovitostí, starobylost s bohatstvím a patří k jednomu z nejhonosnějším na Moravě. Z lidové výroby se dodnes zachovala např.hanácká výzdoba velikonočních vajec - kraslic, lepených slámou.
Ekonomická situace kraje
Zlínsko bývalo v minulosti plným právem považováno za ekonomicky silnou oblast s výraznou koncentrací velkých průmyslových podniků. Obuv, pneumatiky, stroje a letadla, to byly produkty tradičně spojované s centrem regionu.
Přibližně od poloviny 90. let se hospodářsky stabilní pozice Zlína a celé východní Moravy začala otřásat v důsledku privatizace a restrukturalizace průmyslu. Negativní roli sehrála také špatná dopravní obslužnost území, odtržení od Slovenska, s nímž do té doby fungovaly významné obchodní vztahy, a rovněž rozpad většiny zavedených vědecko-výzkumných pracovišť.
Důsledkem je současná podprůměrná tvorba hrubého domácího produktu, třebaže je region nadále vnímán jako bohatá a dynamická oblast v rámci České republiky.
Struktura průmyslu
Dosavadní průmyslový potenciál kraje je založen na existenci dříve klíčových strojírenských výrobních podniků. Značný význam mají závody zpracovatelského průmyslu, zejména: obuvnického, dřevozpracujícího, kožedělného a dále chemie, gumárenství, potravinářství. Ty dosud patří k předním zásobovatelům spotřebního zboží na českém trhu. Nemají však potřebnou výkonnost - s výjimkou těch, do nichž vstoupil zahraniční investor.
Nejvíc lidí je zaměstnáno v těchto oborech:
1) v průmyslu
2) ve stavebnictví
3) v dopravě, skladování a spojích
4) v oblasti obchodu, pohostinství, ubytovacích služeb a oprav motorových vozidel
5) v obchodu s nemovitostmi.
Obyvatelstvo
Populace je z velké části tvořena venkovským obyvatelstvem. V kraji se nenachází žádné město s více než 100 000 obyvateli. Počet mladých lidí převyšuje počet důchodců, což oblasti poskytuje dostatek pracovních sil pro rozvoj v nejbližších letech.
Venkov
I
když statistiky naznačují určitý odliv obyvatelstva z venkova, kvalita
života v něm i nadále zůstává poměrně vysoká. Je to dáno jednak obecně
klidnějším prostředím, ale také soudržností místních lidí a stále
relativně velmi dobrými sousedskými vztahy. V místní socioekonomické
struktuře sehrává nezastupitelnou roli specifický jev, kterým je
sousedská výpomoc. I díky vzájemné podpoře při nejrůznějších potřebách
dosahují lidé s relativně nízkými příjmy stabilní životní úrovně.
K výrazným vlastnostem místní populace patří rovněž intenzivní náboženské cítění a silné vztahy ke krajině a půdě.
Zemědělství
Region lze geograficky rozdělit do dvou základních částí. Jednu z nich tvoří nížinné oblasti převážně kolem toku Moravy, které nabízejí příhodné podmínky pro pěstování náročných zemědělských plodin, ovoce a zeleniny.
Druhou oblast tvoří horská, dosud téměř nedotčená, území. Horské louky a pastviny včetně CHKO Bílé Karpaty a Beskydy poskytují možnosti pro specifické formy zemědělské produkce, například pastevectví a další aktivity, jež souvisí se zachováním svébytného rázu krajiny i kultury. Jde o turisticky atraktivní projekty, které však dosud nejsou dostatečně využity.
Nerostné bohatství
Kraj je znám zejména svými ložisky stavebních materiálů, z nichž nejvýznamnější místo zaujímají štěrkopísky (tato ložiska mají celorepublikový význam). Důležitá jsou rovněž naleziště stavebního kamene, vápence, cihlářské hlíny a v omezené míře také ropy a zemního plynu.
Školství
Vrcholnou vzdělávací a vědecko-výzkumnou institucí v kraji je Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně
(UTB). Lze ji charakterizovat velmi rychlým rozvojem, otevřeností
světu, důrazem na vědu a výzkum a na spolupráci s praxí. Počtem
studentů 8 600 (r. 2005/6) se řadí ke středně velkým univerzitám v
České republice. Byla ustavena k 1. 1. 2001 na základech někdejší
Fakulty technologické, která ve Zlíně existovala od roku 1969 jako
součást VUT v Brně a vychovala stovky odborníků především pro
gumárenský a plastikářský průmysl. Pojmenována je po geniálním
podnikateli Tomáši Baťovi (1876 - 1932), zakladateli obuvnické továrny
ve Zlíně, který se proslavil po celém světě. V čele správní rady
univerzity stojí jeho syn, kanadský podnikatel Tomáš Baťa Jr. (nar.
1914).
Ve Zlínském kraji si již UTB stačila vybudovat významné postavení jako
instituce poskytující nejvyšší stupeň vzdělávání, ale i jako subjekt,
který významně přispívá k rozvoji regionu a jeho zaměstnanosti.